Dětská klinikaFakultní nemocnice Olomouc

Galerie sdružení Šance funguje na Dětské klinice Fakultní nemocnice Olomouc už deset let

Při příchodu na Dětskou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc to místo rozhodně nemůžete minout. Hned od vstupu totiž zahlédnete nabídku dekorativních drobností a upomínkových předmětů a zářící výlohy. Vše patří k Dětské galerii provozované sdružením Šance Olomouc a láká k její návštěvě. Letos v květnu to bylo přesně deset let, co organizace, jejímž posláním je humanizovat náročnou protinádorovou léčbu dětí a usnadňovat jejich návrat do běžného života, útulný obchůdek otevřela a využívá pro dobrou věc. Výtěžek z prodeje věnuje na nákup výtvarného materiálu, podporu dětských pacientů, jejich rodin, ale také na vybavení galerie nebo výzdobu kliniky.

Foto: Vladimír Janek

Otevření galerie s dětskými obrázky a výrobky podle ředitelky Šance Herty Mihálové iniciovali dva muži. „S nápadem přišel tehdejší lékař Dětské kliniky a nynější šéf Ústavu molekulární a translační medicíny Marian Hajdúch. A samotné realizace včetně výběru místa se pak ujal můj manžel a zakladatel našeho sdružení Vladimír Mihál, který tehdy byl přednostou kliniky,“ vzpomíná Herta Mihálová. Zpočátku bylo v plánu vybudovat jedno informační centrum pro Šanci a organizaci Rakovina věc veřejná. Pro nové účely jen provizorně upravili místo mezi dvěma sloupy naproti výtahům, které do té doby sloužilo částečně jako šatna mediků a jako odkladiště nevyužívaných kolečkových křesel a vozíků. „Výrobky jsme měli v prosklených skříních, které se skládaly podobně jako paravány. A samozřejmě ani sortiment nebyl tak široký, jako máme dnes. Začínali jsme jen s dětskými obrázky a postupně nabídku rozšiřovali,“ vzpomíná ředitelka Šance.

K výrazné změně k lepšímu došlo se stavebními úpravami. „Vznikly tak dvě místnosti, z nichž jednu využíváme jako prodejnu a zároveň pro výtvarné dílny, které tu děti mívají, a v druhé místnosti má Šance zázemí. Už mám ale v plánu další drobné úpravy interiéru, protože se nám nedostává místa,“ plánuje Herta Mihálová. Nabídka obchůdku je skutečně pestrá, od malých ozdob v podobě andílků, přáníček, mýdélek, zápichů do květináčů, nebo zásobníků na toaletní papír přes drátkované předměty a květináčky s obrázky až po polštářky, keramiku, dětské knížky nebo ručně barvené hedvábné šátky. Na tomto rozvoji Šance mají výrazný podíl jednak výtvarnice a pedagožky základní školy při Fakultní nemocnici Olomouc a také výtvarnice Michaela Melzrová. Ta s Dětskou galerií spolupracuje takřka od jejího otevření a pro malé pacienty připravuje tvůrčí dílny. „S jejím příchodem se naše činnost v tomto směru profesionalizovala. Do naší činnosti se výrazně zapojila i paní učitelka Zuzka Ryjáčková, která zase s dětmi a rodiči tvoří výzdobu a výrobky z hlíny a dokonce je vypaluje v keramické peci přímo pod galerií,“ jmenuje důležité osobnosti spjaté s galerií. Dílny podle ní mají pro děti i terapeutický význam. Nejen že při tvůrčí práci můžou aspoň na chvíli zapomenout na své bolístky, ale rozvíjí se tak i jejich jemná motorika. „A také mě velmi těší, že tu pravidelně potkávám i zaměstnance kliniky, kteří se dokonce účastní keramických dílen nebo se jednoduše přijdou odreagovat tvořením,“ pochvaluje si spolupráci ředitelka Šance.

Michaela Melzrová přichází na Dětskou kliniku každý den odpoledne a občas i o víkendech. Náplň dílniček, které podle ní odpovídají předmětu „pracovní činnosti“, musí vždy přizpůsobit aktuálnímu počtu a věku malých pacientů. „A to se pochopitelně často mění, protože pracuji nejen s dlouhodobými pacienty, ale také s dětmi, které jsou hospitalizované jen na dva, tři dny. Proto si pokaždé obejdu všechna oddělení, zjistím, kolik je tu dětí, zeptám se jich, jestli nechtějí něco nakreslit, namalovat, vytvořit a teprve potom můžu vymýšlet, co bychom spolu mohli dělat. Někdy se tu u stolu sejdou jen dvě děti, jindy zase osm,“ popisuje výtvarnice. Dlouhodobým, například hemato-onkologickým pacientům pak nabízí práci přímo u lůžka. „S nimi mohu pracovat i na větších věcech, nedávno jsme například s jedním hochem tvořili indiánský kostým. Musím ale samozřejmě respektovat jejich aktuální zdravotní stav a psychické rozpoložení, takže se domlouváme, na co a jestli vůbec mají náladu se do něčeho pouštět,“ dodává.

Do tvoření se podle ní někdy zapojují i maminky, některé z nich dokonce s Dětskou galerií spolupracují i dlouhodobě. „Dětské výrobky tady většinou nezůstávají, děti si je berou s sebou domů, ale ozývají se maminky i babičky, které nám věnují své výrobky do obchůdku, například polštářky, pletené ponožky nebo šátky,“ doplňuje Michaela Melzrová.

Dětská galerie je podle Herty Mihálové celorepublikovým unikátem a za deset let svého působení se stala finančně soběstačnou a vyhledávaným cílem zaměstnanců FN Olomouc i veřejnosti. „Už se například všeobecně ví, že právě u nás se prodávají každý rok vánoční hvězdy nebo adventní věnce a ozdoby z Věncování. Ale sledujeme, že se k nám lidé vracejí, když chtějí své blízké potěšit nějakou milou drobností, jejíž prodej pomůže dobré věci. A to nás velmi těší,“ má radost ředitelka Šance.

Občanské sdružení vzniklo v roce 1992 pod názvem Haima - Unie pro pomoc dětem s poruchou krvetvorby. U jeho zrodu stáli nejen lékaři a sestry, kteří na Dětské klinice FN Olomouc o děti s poruchou krvetvorby pečovali, ale také rodiče a příbuzní těchto dětí. Přestože sdružení Šance vzniklo se základním cílem pomáhat dětem s hematologickým a onkologickým onemocněním a jejich rodinám, v současnosti již podpora není omezena typem onemocnění a prostředky věnuje například i na výzdobu a vybavení prostor Dětské kliniky, a jejich doplnění o hrací prvky.

Galerie